Král Slunce zakrýval pleš parukou

Narodil se roku 1638, tedy v období kdy zuřila třicetiletá válka. V době, kdy vládl, byla Francie na výsluní slávy a ostatní evropské monarchie se ji snažily napodobovat. Tato doba je příkladem absolutistické vlády, kdy je veškerá moc soustředěná jen do rukou panovníka, který se opírá o armádu, církev, policii a státní úředníky. Výrok „Stát jsem já!“ opravdu vyřkl. Z moci vyloučil šlechtu, které nedůvěřoval díky pokusu o jeho svržení. Ministry a úředníky jmenoval z řad střední šlechty. Tím vytvořil šlechtu závislou na jeho osobě.
ludvík xiv na koni

Svou moc opíral o katolickou církev. Tím opět dochází k omezení evangelíků. Roku 1685 zrušil Edikt nantský, který zaručoval svobodu hugenotům (francouzským nekatolíkům).

Díky zakládání nových a nových úřadů, Louvre, centrum byrokracie a vlády, začal být těsný. Proto se Ludvík XIV. rozhodl nechat vybudovat velkolepý zámek Versailles. Roku 1682 se tam celý dvůr přestěhoval.

Tehdy byla kultura ve Francii na svém vrcholu. Francie Evropu inspirovala v módě a dvorském způsobu života. Král Slunce podporoval spoustu umělců, jako například Molierea. Dotoval malíře, hudebníky a ostatní umělce.

Až do 17. století se v podstatě nelišily pánskéboty od dámských. Rozdíl byl v tom, že dámské byly málo zdobené, protože pod dlouhými sukněmi nebyly vidět. Za krále Slunce byly užívány všechny typy bot, pantoflů, střevíců, jaké se nosí dodnes. Elegance osoby byla přímo závislá na typu a materiálu bot. Už v této době vznikl fenomén značky. Každý pár bot musel být označen členem ševcovského cechu, aby bylo možné rozpoznat, odkud pochází.
socha ludvíka xiv

Dvorní švec Ludvíka XIV. byl autorem legendárních bezešvých bot.

Tehdy se objevují první podpatky na dámských střevících a rozlišení pravé boty od levé.

Na pánských střevících byly podpatky vysoké, široké a stabilní.

Ve Versailles se klade důraz na etiketu, tanec a divadlo, ale také na oděv. Šaty jsou uvolněné, dekorativnější, s ozdobnými prvky, jako jsou stuhy, kožešiny, lemy. Důležitá je i hra světla a stínů.

Ludvíkově milence vévodkyni de Fontanges se při honu uvolní její složitý účes. Nezbývá jí než před něj předstoupit s vlasy volně svázanými stuhou. A tím byl zaveden nový vlasový trend.

Již druhý den jsou stejně učesány dámy na francouzském dvoře. Jen další z Ludvíkových milenek, markýza de Montespan, tento účes považuje za vrchol nevkusu. Ale jak tento účes, tak paruky jsou módními hity. Obzvlášť, když je za módní výkřik označí sám král, který se rozhodně nechlubí tím, že o své vlasy už přišel. Brzy tuto módu okopíruje celá Evropa.

Hygiena ale v té době není nic moc. Mastné vlasy se schovaly pod paruku, tělesný zápach se překrýval silným parfémem, a protože obyvatelé Versailles měli vši, nosili s sebou drbátka. Protože na ně neustále usedal hmyz, dvorští krejčí začali šít oblečení v barvách, na kterých nebyl tolik vidět.

Král Slunce zakrýval pleš parukou
4 (80%)6